Bazální stimulace v paliativní péči
Bazální stimulace a paliativní péče jsou v současné době v našem Domově často skloňované pojmy. Oba tyto koncepty totiž spolu velmi souvisí - skrývají v sobě myšlenku maximální podpory kvality života. Zaměřují se na to, aby člověk mohl život prožít kvalitně a důstojně až do posledního okamžiku. Vedlo mě to k malému zamyšlení nad jejich propojenosti.
V první řadě bych chtěla zdůraznit, že není třeba se bát slova „paliativní“. Je třeba jen zbořit mýtus, že paliativní rovná se smrt. Opak je pravdou. Paliativní rovná se kvalitnější život v jeho závěrečné fázi. V rámci konceptu paliativní péče, který v současné době v našem Domově zavádíme, se snažíme o to, jak co nejlépe využít či naplnit zbývající čas života člověka.
Péči v závěru života můžeme chápat úzce (dny a týdny) nebo šířeji (měsíce, roky). V obou případech však tento přístup klade na nás mnoho nároků, před kterými se často snažíme utéci. Zdůvodňujeme to tím, že domovy nejsou místem k umírání, ale místem k životu. Jenže umírání je také životem. Je etapou života, kterou musíme projít. A právě náš přístup k nevyhnutelnému konci je tím, co rozhodne o kvalitě života člověka právě v jeho závěrečné etapě. Paliativní přístup nás svými důrazy učí více vnímat a respektovat potřeby člověka v ucelenosti lidské existence, to je v oblasti fyzické, psychické, spirituální i sociální, a tím podpořit a umožnit kvalitní život těch, o které pečujeme, i v období jejich nevyhnutelného umírání. Kultura paliativní péče se pak může v našem Domově stát jedním z pečovatelských konceptů, který je ve skutečnosti konceptem kvality péče.
No a ke zkvalitňování péče směřuje i koncept Bazální stimulace, který se už v našem Domově stal jeho neodmyslitelnou součástí. Jak už bylo řečeno, je to koncept, který je otevřený a stále se vyvíjející. Jeho cílem je podpora vnímání, pohybu, orientace a komunikace. Pro člověka, zvláště pak imobilního, je velmi důležité uvědomění si vlastního těla. Člověk je pak víc v pohodě a může se pak soustředit na kontakt s námi a na to, co se kolem něho děje.
Důležitou součástí konceptu Bazální stimulace je dotek. A ne ledajaký. Je to dotek celou dlaní, je plynulý a kontinuální. Dává klientovi na vědomí, že jsme tady s ním, a hlavně pro něho. Buduje důvěru, dává pocítit respekt, podporuje vnímání, deklaruje porozumění a úctu, rozvíjí vztah. Je to intenzivní setkání dvou lidských bytostí. Sama jsem prošla základním kurzem Bazální stimulace a dobře si pamatuji pocit, kdy člověk leží se zavřenýma očima a musí se spolehnout jen na sluch. Najednou k vám někdo přistoupí a začne se vás letmo dotýkat, trochu tu, trochu tam, a vy nevíte, co se děje, a co bude následovat. Nemáte absolutně žádnou kontrolu nad tím, co ten dotyčný s vámi provádí! Úplně jiný pocit člověk má, když k němu pečovatelka přistoupí, dotkne se ho celou dlaní a klidně a přívětivě k vám promlouvá a vysvětluje co zrovna dělá a co bude následovat. Doteky jsou pevné a jasné, a člověk opravdu cítí, že se mu ten druhý plně věnuje. A co víc můžeme druhému dát, jak svou pozornost a čas, tak porozumění. Koncept Bazální stimulace, obzvláště u lidí v závěru života, rozšiřuje možnost navázání komunikace s okolím, pomáhá vnímat vlastní tělo a potažmo i vlastní identitu.
Neméně důležitou součástí práce s konceptem Bazální stimulace je i práce s biografií, což je dalším styčným bodem s paliativní péči. Díky získaným střípkům ze života klienta, získáme na něho nový náhled, a tyto znalosti nám pak třeba mohou pomoci pochopit některé reakce klienta, nebo naopak nás navedou na některá jeho přání, která mu ještě budeme moci splnit. Jelikož i o plnění přání je koncept paliativní péče. No a samozřejmě v rámci získávání informací o životě klienta navazujeme užší spolupráci i s jeho rodinou či přáteli, což je nesmírně důležité pro pozdější spolupráci například při zhoršení zdravotního stavu klienta a při hovorech o možnostech paliativní péče.
Tento článek nemůže obsáhnout vše, co by stálo za to k paliativní péči či k Bazální stimulaci říct. Navíc bych tu chtěla ještě zmínit přístup Namaste Care, který rovněž pracuje s laskavým dotekem a pozorností, a to zejména u klientů s těžkou demencí. Chtěla jsem jen trochu přispět k tomu, abychom si uvědomili provázanost jednotlivých konceptů a vnímali je jako jeden celek. Vnímali je jako cestu k vytváření lepších podmínek pro život v našem Domově. A taky abychom se přestali bát používat slovo „paliativní“, jelikož to automaticky neznamená konec života. Naopak, znamená to, že pro své klienty uděláme vše, aby se tady cítili dobře a abychom jim třeba pomohli splnit jejich nějaké nesplněné přání. A to přece stojí za to, nemyslíte?
Mgr. Helena Waclawiková vedoucí pro kvalitu a sociální práci
